pondělí 7. října 2013

Jižní Korea, první rande se zemí, kterou chci poznávat dál...

Po pravdě, Korea je první asijská země, kterou jsem navštívil. Asie mě vždy lákala. A nejen tím, že právě Asie je místem zrodu moderní civilizace. Lákala mě svou jinakostí a odlišností od naší euro-americké kultury. Korea tedy už napořád bude zemí, která mi dala objevit chutě, vůně a barvy Asie. Ačkoliv jsem jí mohl věnovat jen pár dní, už teď vím, že to nebylo naposledy. Budu ji muset poznat mnohem více....a nejen Koreu, ale i další asijské země.

První setkání
Letiště je pro většinu lidí místem, které je prvním zážitkem po tom co vystoupí z letadla. Proto dost často kroutím hlavou nad tím, že jim není věnováno více pozornosti. Právě toto místo by mělo vizitkou každého města či země s mezinárodním letištěm. Soul je ukázkou toho, jak se to má dělat.

Určitě znáte ta nudná čekání na letišti, kdy čekáte na další let. Ale pokud je vaším tranzitním letištěm Soul, pak se nudit určitě nebudete. Osm let po sobě bylo vyhlášeno nejlepším letištěm na světě. Ano papír snese všechno. Tedy v Soulu by se slušelo říct, že elektronická cedule snese všechno, ale vedle standardních služeb je tu pár dalších které vám čekání zpříjemní.

Letiště ve skutečnosti není v Soulu, ale na ostrově u města Incheon [inčon], které mu propůjčilo své jméno. S městem Incheon je ostrov spojen dvěma mosty a cesta z letiště do centra Soulu trvá autobusem nebo autem hodinu a půl. Vzdálenosti tu jsou opravdu velké a mnoho lidí, každý den absolvuje několikahodinovou cestu do práce a zpět domů.

Letiště má všechno co od něj očekáváte. Spousty obchodů, restaurací a kaváren. Standardní služby jsou samozřejmostí. Ale nebylo by to nejlepší letiště na světě, kdyby nenabízelo něco navíc.
Mnoho odpočinkových zón, kde jsou velké prostorné pohovky se zásuvkami, kde si nabijete telefon a počítač. Potěší i všudy přítomné wifi připojení, bez omezení času, tak jako tomu bývá na jiných letištích.
Ve třetím patře areálu jsou zdarma k dispozici sprchy. Usměvavá slečna na recepci vám zapůjčí i ručník a hygienické potřeby. Můžete také využít několika druhů masáží. Ty se již platí. Cena je kolem 20ti dolarů.

Ale to není vše. Letiště má pro cestující další eso v rukávu. 
letiště Incheon 

letiště Incheon
Cestou od letadla k imigračnímu jsme objevili bilboard, který lákal na Free Transit Tour. Zaujala nás možnost poznat město i když jsme měli na cestě do Honolulu čas "jen" sedm hodin.
V nabídce cest po městě je šest tras rozdělených podle času, který vám zbývá do dalšího letu. Od dvou do šesti hodin. Město tedy můžete poznat i pokud je Soul, resp. letiště Incheon, pouze vaše tranzitní místo. Cesty autobusem z letiště do města i celá prohlídka včetně průvodce je zdarma. Stačí přijít na přepážku Korea Transit Tour, kde se vás ujme průvodce a odvede vás k autobusu. Jediné co jsme platili je 3000 Won za vstup do královského paláce a 10 tisíc Won za oběd. 1000WON= 1$= cca 20Kč. Tzn. 60Kč za vstup, 200Kč za oběd.

Náš průvodce byl 61ti letý pán, který si říkal Alex. Jeho jméno bylo složité na výslovnost a jak mají Asiaté ve zvyku, přidávají si ke jménu další, zpravidla podle země ve které žijí. Alex je opravdu milý, vtipný a vzdělaný chlapík, který celý život prožil v Soulu. Velmi hrdý člověk, ostatně jako všichni Korejci. A také mají právo na to být hrdí. V roce 1950 byla Korea jedna z nejchudších zemí na světě. Od té doby jde ale pouze nahoru a její ekonomika raketově roste.
Cestou z Incheonu do centra Soulu nám vyprávěl o městě, o Korei, ale zajímal se i o to odkud jsme. Byl potěšen, že ho navštívil i někdo z Čech. Prahu znal a dokonce ji v minulosti navštívil. 

První cesta vedla do buddhistického klášteru Jogyesa. Symbolu Korejského budhismu, který byl postaven v roce 1395 za vlády dynastie Joseon. Klášter s třemi zlatými sochami Buddhy navštívil i sám Dalajláma. Vstupní brána, nádvoří i samotný klášter jsou místem rozjímání s klasickou asijskou architekturou.
Atmosféra toho místa se nedá popsat. Celý prostor, hudba a melodický hlas, rytmy pravidelného klepání dřevěné paličky. Na chvíli jsem se ocitl v jiném světě. Nevím co se stalo, ale ty všechny pocity mě na chvíli pohltily. Cítil jsem velkou pokoru a úctu. Lehce jsem našlapoval na bílý písek, fotil, ale hlavně poslouchal a sledoval jak si věřící klekají a sklání se před obrovskými sochami Buddhy. Bylo to tak silné, že jsem se rozhodl dozvědět se více o Budhismu. Nahrál jsem jedno video, abych si tu atmosféru znovu kdykoliv připomněl a mohl i ostatním trochu ukázat jak to tam vypadalo. Ale celý zážitek zprostředkovat nejde.



toto video je z youtube, pořízené ze stejného místa kde jsem stál i já...

Jogyesa

Jogyesa

Průvodce nás poté vzal na oběd do restaurace v jedné zapadlé uličce poblíž staré nákupní třídy Insadong s tradičními restauracemi, uměleckými galeriemi, starými obchůdky s řemeslníky, ale i moderními obchody.

Dal jsem si opět tradiční jídlo Bibimbap. Opět, protože jsem si ho dal i v letadle na cestě do Soulu. Jídlo které si v podstětě sestavíte sami. A z čeho se Bibimbap skládá?  Obvykle z naložená okurky, cukety, MU (ředkve), hub, doraji (kořen květiny zvoneček), špenátu, sójových klíčků, a gosari (stopky malé kapradiny). Dubu (tofu), buď čerstvé nebo dušené. Součástí je i maso, nejčastěji mleté dušené hovězí. Vše je v misce poskládáno tak, aby sousedící barvy ingrediencí k sobě ladily. Jíme přece i očima:). Do misky si dáte rýži  a sezamový olej. Vše se promíchá a podle toho jak máte rádi pikantní si přidáte více či méně Gochujang. Pikantní a ostré fermentované korejské koření z červeného chilli, lepkavé rýže, fermentovaných sójových bobů a soli. Tradičně bylo přirozeně fermentované několik let ve velkých hliněných květináčích položených venku na vzduchu.


Další zastávkou byl Královský palác Gyeongbokgung Palace. Komplex mnoha desítek budov z nichž každá sloužila k jinému účelu.


Gyeongbokgung Palace, From Wikipedia, the free encyclopedia

Postupně se rekonstruuje do původní podoby, ovšem rozlehlost paláce je tak velká, že se jednotlivé budovy rekonstruují postupně. Palác s pozadím hor v zimě pokrytých sněhem, díky čemuž je stavba velmi fotogenickým motivem a působí majestátně. Ten pohled je jako z jiné doby, ale stačí se otočit směrem ke vstupní bráně a uvidíte do výšky tyčící se moderní mrakodrapy. Pro Soul je to velmi typické. Moderní vedle starobylého. Paradoxně to nepůsobí nevkusně ani kýčovitě.  Nýbrž je z toho cítit úcta k tradicím i v moderním architektonickém pojetí velkoměsta s osmi miliony obyvatel.
Podobných paláců je v Soulu pět. Navštívili jsme ale pouze tento.

Gyeongbokgung Palace

Gyeongbokgung Palace

Gyeongbokgung Palace

Poté nás průvodce s řidičem odvezli zpět na letiště a tím náš výlet po Soulu skončil. Jak rád říkám. Bylo to krátké ale intenzivní:)
Byla to jen zastávka na cestě do Honolulu. Ano, mělo tak to mělo být. Ale nebyla to jen krátká zastávka. A to hlavně díky našemu skvělému průvodci, který z toho výletu udělal víc než jen obyčejných pár hodin v cizím městě. Jeho vyprávění a spousta informací, které nám všem předával v nás probudil velký zájem o Soul i o Jižní Koreu.
Několikrát řekl. Vraťte se zpět domů a všem řekněte jak úžasné to tu je, jaký je Soul, jací jsou Korejci.

Takže pane Alexi, tímto tak činím.

Po tomto zážitku jsem se opravdu těšil, až za tři týdny, po návratu z Havaje, zůstaneme v Soulu přes noc.
O návštěvě tří havajských ostrovů si budete moct přečíst v samostatném článku již brzy.

Už jsme věděli co a jak, takže od letadla, rychle na imigrační, kde nás zdržela fronta a pak hned o patro níž, na přepážku Free Transit Tour. I přesto že jsme přišli o deset minut později, bylo vše v pořádku a průvodce se nás ujal.

Byl to někdo jiný, ale opět Korejec. Kwon, Bong Joo alias B.J., asi ve stejném věku jako první průvodce. Naše skupina měla jen pět členů. Já, Radek, dva Američani původem z Číny a Maďarka, která přiletěla z Fidži.
Průvodce byl opět velmi milý, vtipný a usměvavý chlapík. Jeho angličtina byla pro mě velmi těžká a špatně jsem mu rozuměl. Musel jsem se opravdu hodně soustředit. Ale dalo se to zvládnout.
Přiletěli jsme večer takže nás vzal průvodce na noční tour. 

První zastávka byla u paláce Deoksugung před kterým probíhala demonstrace. No demonstrace to je silné slovo...trochu jiná než v euro-americkém pojetí. Žádný křik a skandování. Všichni spořádaně seděli a poslouchali řečníky a na závěr se tančilo do rytmu Gangnam style.

Deoksugung 

Deoksugung 

Deoksugung 

Deoksugung 

Prošli jsme až ke Cheonggyecheon stream. Což je 8,5 kilometrů dlouhá řeka, pramen, nevím jak se to dá nazvat. Je to ale hlavně odpočinková zóna pro obyvatele Soulu. S parky, vodopády, stromy. V noci je nasvícený.

Cheonggyecheon stream

Cheonggyecheon stream

Naši tour jsme zakončili opět v nákupní ulici Insadong , která je v noci jiná než ve dne. Mnohem klidnější. Korejci večery tráví v barech. Hodně pijí, hlavně tvrdý alkohol. To nám potvrdili oba průvodci, kteří měli rádi vodku.

Insadong 
náš průvodce č.2. Kwon, Bong Joo alias B.J. [Bí Džej] :)
Poté jsme se odpojili a vyrazili do hotelu s tím, že si užijeme dopoledne v Soulu před odletem do Frankfurtu.
Taxikář neuměl ani slovo anglicky, takže naše vysvětlování cesty do hotelu jehož adresu jsme měli vytištěnou, ale na papíře to bylo v latince nikoliv v Korejštině ve které byla jeho navigace. Už jsem myslel že nás pošle pryč, ale ne. Podařilo se.

Hotel N FourSeason je pod kopcem Namsan, na kterém stojí televizní věž Namsan Tower. Po snídani jsme si udělali procházku až nahoru k věži. Komu se nechce chodit do kopce může využít i lanovky, ale stojí si kopec vyšlápnout. Asi 100 metrů pod vrcholem kopce je vyhlídka ze které je krásný pohled na město a hory v pozadí. A přímo od věže i na druhou část města, kde je i čtvrť Gangnam, řeka Han, a přístav.

pohled na Soul z kopce Namsan
Namsan Tower

Vrcholek kde je věž N tower, oficiální název YTN Seoul Tower, které místní říkají Namsan Tower, podle kopce Namsan na kterém stojí je oblíbeným místem zamilovaných. Kromě věže si všimnete všude pověšených zámečků. Tak jako asi v každém velkém městě jako například v Praze na mostě zamilovaných u Čertovky, nebo v Paříži na mostě Pont de l'Archevêché, kde jsem byl loni. Tady z nich mají udělané stromy. Věž se pro návštěvníky otevírá v deset hodin ráno a mají zde několik programů, včetně obědového menu.


Namsan Tower

Namsan Tower
Sungnyemun gate

Poslední místo v Soulu, které jsme stihli navštívit, byla brána Sungnyemun. Jedna z osmi bran do Soulu. Postavena v roce 1398 za vlády krále Taejo a přestavěna za vlády krále Sejong Jangheon Yeongmun Yemu Inseong Myeonghyo Daewang, zvaného Sejong the Great . Je jednou ze čtyř hlavních bran do města ve stylu pagody ve čtvrti Jung-gu poblíž stanice metra Seoul Station (hlavní vlakové nádraží). 

Z té jsme odjeli vlakem na letiště. Vlak mezi nádražím a letištěm jede každých třicet minut bez zastávky přesně 43 minut. Odbavit zavazadla a projít imigračním můžete přímo na nádraží a pak v klidu dojet na letiště.



Co říct závěrem.

V Soulu jsme nestrávili tolik času, abych mohl nějak objektivně hodnotit, ale i přesto na mě Soul i Korejci samotní udělali velký dojem. Moderní město, stále žijící tradice, velkolepé buddhistické kláštery. Líbí se mi to spojení starého a nového. Lidé jsou velmi slušní a ochotní. Mají rádi turisty a chovají se k nim s úctou. Což člověk z českých luhů a hájů vnímá jako něco mimořádného. A přitom by to mělo být samozřejmé. Alespoň  tady to samozřejmé je.
Myslím, že mě Soul trochu změnil. A v čem? Po jeho návštěvě jsem se rozhodl více poznat Koreu, zemi s tisíciletou historií. Objevit kouzlo tradic, zvyků a historie. Ale nejen to. Vzhledem k mému pozitivnímu vztahu k jídlu také gastronomii. A v neposlední řadě se více dozvědět o buddhismu. Tak abych při příští návštěvě mohl více nasávat unikátní atmosféru země.

Gamsahabnida (Děkuji)


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář