Paris, je t'aime....

Tak jako láska chutná sladce a nenávist trpce, má i Paříž svou chuť.

Cítím v ústech sladkou chuť, kterou zanechá smetanová, na jazyku rozplývající se francouzská karamelka. Paříž, ztělesnění sentimentálního genius loci je pro mě symbolem hezkých pocitů, stejně jako láska.

Chuť, jejíž sladkost je drogou zaplavující mysl, které se nebráním a zcela podléhám. Jsem pouhý rybář v malé kocábce, zmítající-se mezi zpěněnými vlnami rozbouřeného moře euforických pocitů. Jednou okusíte a jste závislí do konce života.

Opojná ale není pouze chuť. Je to i vůně Paříže, která vás provází celým dnem. Přichází s prvními paprsky vycházejícího slunce. Vůně křupavého máslového croissantu a malinové marmelády je ranním pohlazením s přáním krásného dne. Odpoledne sychravého podzimu s kapkami deště na okně vás obejme u šálku café au lait vůně čerstvě namleté kávy a horkého mléka. A den zakončíte slanou vůní mušlí jako překrmu, intenzivní vůní červeného vína a masa v úžasném bœuf bourguignon a desertem mousse au chocolat, jako čokoládovým polibkem s přáním krásných snů, při večeři v restauraci na rohu Place de la Nation.

Ano, už je vám asi jasné, jak moc jsem se zamiloval do země Galského kohouta a jejího hlavního města, Paříže.
Ale proč si některá města zamilujete a jiná zůstanou bez povšimnutí? Proč na některá vzpomínáte s nostalgií a na jiná ani nepomyslíte? Myslím, že je to tou zvláštní energií, se kterou musíte být sladěni. Náruživý horolezec hledá klid vysoko v horách, při lezení ve skalách divokou přírodou. Vášnivý houbař je uchvácen podzimním lesem, místem kde se cítí příjemně. A milovník umění, francouzských vín a rafinované gastronomie, je jako ve snu v centru staré Paříže. V krásném zamlženém snu ze kterého se nechce nikdy probudit.  

Musím se ale k něčemu přiznat. Bylo velmi snadné se do Paříže zamilovat. Byla to láska na první pohled. Zahrála na mé sentimentální a nostalgické já. Tvrdá skořápka se rozplynula jako vůně linoucí se ze sklenice zlatavého koňaku.

Rád vzpomínám na dny strávené v bytě v centru Paříže, v ulici Rue de Lagny blízko Place de la Nation, právě s onou nostalgií.

Kdybych si mohl vybrat svůj příští život. Vyprávěl bych o něm asi takto:

Narodil jsem se v Paříži. Každý den brzo ráno otevírám svou malou kavárnu, o které jsem vždy snil. Čtyři stoly s bílým ubrusem a květinou uprostřed, aby si hosté mohli vychutnat šálek voňavé kávy, horké čokolády a domácí malinové a citrónové limonády.

Ještě před tím, než se objeví první paprsky ranního slunce, se z trouby line vůně jemných, sladkých pistáciových, malinových a čokoládových makronek z jemně namletých mandlí. Stejně jako zlatavě křehkých a nadýchaných Pain au Chocolat s chutí čerstvého másla a podomácku udělané čokolády. Nesmí chybět ani delikátní čokoládový dezert, orgasmus chuťových buněk, nadýchané Soufflé s pečlivou samozřejmostí přichystané do formiček. Peče se těsně před servírováním, tak aby bylo horké se sladkým překvapením uvnitř, které se rozteče po talíři a promísí s osvěžující ostružinovou omáčkou.

Jako dítě jsem vždy rád olizoval vařečku od těsta na koláč. U Soufflé ale nikdy nesmíte začít ochutnávat. Sníte jej totiž ještě před upečením.

A ano, nesmím zapomenout na smetanově jemné a delikátní Crème brûlée, na kterém před hosty vykouzlím krustu jantarového karamelu, který s křupnutím praskne a odhalí sladký krém s černými zrníčky vanilky lusku Bourbon vanilla z ostrova Île Bourbon, jakmile do něj ponoříte lžičku.

Jaká by to ale byla kavárna bez vynikající kávy. Kavárna musí vonět. Hořká vůně čerstvě upražené a namleté kávy musí pronikat až ven a lákat k ochutnání. Sám si vybírám zelená zrnka kávy, kterou pak každý večer pražím. Ale až po rozloučení se s posledními hosty, kteří se ke mě tak rádi vracejí…..

Možná jsem snílek, ale pokud děláte něco bez přetvářky a nejlépe jak umíte, s opravdovým nadšením a láskou, podaří se to i když děláte úplně obyčejné věci.

....Vidím, že jsem vám prozradil své oblíbené francouzské dezerty, které miluji stejně jako Paříž.  

Ale nejsou to pouze dezerty, které jsou na francouzské gastronomii, která je proslulá svou složitostí, tak úžasné. Je to rozmanitost toho, co dokáží Francouzi připravit.

S úsměvem rád přátelům říkám jednu větu z mého oblíbeného filmu, No Reservations. 
Catherine Zeta-Jones se ptá Aarona Eckharta:
"What are the three secrets of French cuisine? Oh, come on. Everybody knows that..... Butter, butter and butter. "

"Jaká jsou tři tajemství francouzské kuchyně? Ale no tak, to vědí všichni..... Máslo, máslo a máslo."

Ano, francouzská kuchyně mnohdy neodpovídá nejnovějším trendům zdravé výživy, ale je velmi nápaditá. Kuchaři zdejších restaurací umí zpracovat celou krávu. Od čumáku až po oháňku.

Já jsem si nejvíce zamiloval tradiční francouzské jídlo moules mariniere . Vařené moules de bouchot (slávky) v bílém víně, šalotce, česneku, másle a petrželi. Nedokážu odolat a vždy si ve Francii, jako jedno z prvních jídel, dávám právě Moules mariniere. S čerstvým chlebem nebo hranolkami. Je to snadný recept, a to se mi na něm líbí. Ideální jako předkrm více-chodového menu.

Ano jsem milovník chuťových orgasmů a možná právě proto miluji Paříži. Město romantiky, snů, sladkých překvapení a požitkářství.
Ale nechci zůstat jen u francouzské gastronomie. Nejen jídlem živ je člověk. Chci vám ukázat Paříž mýma očima....O tom si můžete přečíst v článku: "Jak jsem objevil Paříž".